neděle 9. říjen 2016 16:46

10. říjen - něco ke vztahu spravedlnosti a milosrdenství

      Římský antický právník Domitius Ulpian vymezuje spravedlnost trojím požadavkem: "Honeste vivere, neminem laedere, suum cuique tribuere.“ (Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří). Tomuto pojetí odpovídá i jeden středověký příběh, hojně užívaný kdysi v kázáních, který vyprávěl o tom, jak zbožný šlechtic vystrojil hostinu pro poddané. Ti se ovšem velice divili, když našli na svých talířích divné věci. Jeden tam našel drobný peníz, jiný kůrku chleba, další kus špeku a někteří měli jen sklenici vody. Šlechtic se totiž před tím přestrojil za žebráka, a pak každému vracel to, co od něho dostal. Biblické vnímání spravedlnosti je ale širší. Starozákonní termín  spravedlnost má v hebrejštině jiný význam než jeho český překlad. V češtině slyšíme kořen, z něhož pochází slova, jako právo či pravda, kdežto původní význam hebrejského cadik, je přítel, spravedlivý a zbožný.

     To, co se někdy jeví jako protiklad spravedlnosti, je milosrdenství. V Bibli se k jeho označení používalo hebrejského výrazu hesed, což znamená přátelství a dobrotu, ale také výrazu raham, což představuje mateřské cítění. Milosrdenství etymologicky v latině, češtině i němčině cílí především na lidské srdce. Páté Ježíšovo blahoslavenství říká „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství". To bychom dnes mohli parafrázovat slovy „Blahoslavení ti, kteří mají soucit s druhými: Bůh bude mít soucit s nimi". Německý teolog Karl Rahner milosrdenství jednoduše definuje jako „ochotu pomáhat v nouzi.“

    Že spravedlnost a milosrdenství nejsou až tak v protikladu, popisuje francouzsko-židovský filosof minulého století Emmanuel Lévianas takto: „Spravedlnost mne vyzývá, abych překročil přímku spravedlnosti a konec této cesty pak už nic nemůže vyznačit. Za přímkou spravedlnosti se rozkládá nekonečná a neprozkoumaná říše dobra.“ Nakonec ještě jedna stará pověst, která  vypráví o dvou mniších, kteří se dostali do sporu kvůli nějaké pravdě. Nedokázali se shodnout a každý prosazoval svou. Nakonec se svou pří zašli k opatovi, aby je rozsoudil. Opat si vzal noc na rozmyšlenou a následujícího rána jim odpověděl: „Spravedlnost je pouze v pekle, v nebi vládne milosrdenství a země je pod vládou kříže.“ Podle mého názoru, pokud se dostane v našem životě do konfliktu spravedlnost a milosrdenství, měli bychom se snažit upřednostnit to druhé, protože jak nedávno prohlásil papež František: „milosrdenství mění dějiny“.